Neboli na maringotce..to bylo hlavně sbírání ovoce a zeleniny, oříšků, chození na houby, hodně ohníčků a lesa, ale taky hraní si v loužích a blátě a vysazování semenáčků jehličnáčků do třešňovýho lesíka.
Taky jsme ze zbytků postavili tři palandy, tak kluci klidně můžou růst. Ale Josef spí stejně ještě pořád s náma.
A ty ranní mlhy!
Moc děkuju za to co jste mi napsali minule! Těší mě to♡
Protože mi umřel notebook, učím se příspěvky psát v mobilu, tak snad se v tom nějak najdu abych mohla odepsat!
Já tak ráda podzim..ale ta změna času,tu bych zakázala. Dobrou noc!
K další kapitole si vyrobíte malovanou skříňku na hrníčky které už máte, z korálku a drátku vyrobíte chlupatou housenku, z krabičky(třeba od sirek) jí zařídíte postýlku a třeba si nasušíte lesní čaj, na kterou pak housenku mužete pozvat. Jo a podle housenky si mužete zacvičit rozcvičku! To naše kluky hodně bavilo.
Tady už fotografická příloha:
A odkaz ke stažení a k videu s druhou kapitolou tady.
dlouho jsem tu nebyla! Tak dlouho, že mi dalo děsnou práci se tu znovu zorientovat. Celé je to na bloggeru jiné a já jsem z toho dost nešťastná. (máte někdo radu? budu vděčná moc!)
Konečně se mi podařilo probrat se miliardou fotek a najít ty k tvoření, co jsem pro Vás připravila kolem velikonoc.
Jedná se o vystřihovánko- omalovánko- pracovní list na A4 ke kapitolám jedné křesťanské pohádky, kterou nám maminka četla, když jsem byla malá. Napsala ji spisovatelka a překladatelka Renata Ferstová.
Tady už fotografický doprovod a odkaz ke stažení:
Moje kamarádka Simona Macková zorganizovala už včera natočení videa pro rodiče, které by to svým dětem chtěli nechat přečíst. Text namluvila Tereza Brancuská a písníčku Tomáše Najbrta pro vás na klavír zahrála a zazpívala další moje kamarádka Věrka Matulíková
"Děti, projdeme si letos křížovou cestu," řekla
před Velikonocemi babička. "A budeme si na ní povídat o semínku."
"Proč o semínku?" ptá se Kuba.
"Protože Velikonoce jsou, Kubo, příběh semínka."
"Šemínka?" ptá se malá Karlička.
"Ano, Karličko. Ježíš zemřel stejně jako semínko."
Děti s babičkou procházejí křížovou cestu na kopci nad
vesnicí.
"Babi, proč ho odsoudili? A proč si ten Ježíš bere ten
kříž? Proč neudělá nějakej ten svůj zázrak a neuteče?" ptá se Kuba
rozčileně.
"Protože on se rozhodl poslušně umřít, aby lidem
ukázal, že správný život se žije tak, že člověk nehledí na sebe, není sobecký,
ale dělá věci pro dobro, pro Boha," odpovídá babička.
"Plo Boha," opakuje Karlička.
"Ano, Karličko. A tak je to i se semínkem. Semínko taky
musíme zahrabat do země. V hlíně semínko poslušně nabobtná a puk! Pukne. Tím
vlastně zemře. Jenomže to není konec! Pak z něj vyroste klíček a kořínek. A pak
roste a roste dál, až je z něj rostlinka, která je užitečná. Když semínko do
země nedáme, tak sice nepukne, ale žádná rostlinka nevyroste."
"Lostlinka je ušitešná," zapamatovala si Karlička.
"Ale babi, žít správně přece znamená, že člověk nedělá
špatný věci a pomáhá druhejm, ne?"
"No, pomáhat ostatním je moc hezké, Kubo, ale Bůh k
lidem mluví o hlubší věci, o srdci. Bůh chce, aby lidi měli v srdci jeho lásku
a poslouchali ho. Jenomže my lidé jsme sobečtí a máme v srdci hlavně sebe,
svoje touhy a řídíme se podle toho, co je nejvýhodnější pro nás. Kdyby šlo
Ježíšovi o něj samotného, nenechal by se umučit na kříži. Ale tady vidíte, co
všechno vytrpěl, aby ukázal svou lásku k lidem." Babička se dívá na obraz
Ježíše, jak visí na kříži.
"Proč ho ale takhle zabili?" otřásl se Kuba.
"Protože jim vadilo, že jim Ježíš řekl, že nemají v
srdci Boha, ale sebe a svoje sobectví. A oni si přitom mysleli, že žijí
správně. To si mysleli tak moc, že Ježíšova slova pokládali za špatná a zdálo
se jim správné se Ježíše zbavit," odpovídá babička.
"Takže kdo chce poslouchat Boha, tak musí umřít?"
zeptal se Kuba a nebylo mu příjemně.
"Ne, že by musel umřít, jak to vidíte tady na
obrazech," říká babička, "platí to zase o srdci. Musí umřít to
sobectví, co má člověk v srdci. Pak je v srdíčku místo pro Boha, člověk ho může
radostně poslouchat, může přemýšlet o tom, jak dělat věci správně, jak být Bohu
i lidem užitečný. Jako to semínko, které je ochotné v hlíně puknout a poslušně
růst." povídá babička a usmívá se.
"Pošušně úšt," opakuje Karlička.
"Ale Ježíš skončil přece špatně, ne?" zapochybuje
Kuba.
"Ne ne, on v tom hrobě nezůstal! Podívej, tady jsme u
prázdného hrobu. Každý, kdo bude Boha poslouchat a chtít být jako semínko, bude
nejen užitečný, ale s Bohem i šťastný!" říká šťastně babička.
Kubovi letí hlavou myšlenky a babičce je jasné, že rozhovor
bude později pokračovat.
"Tak pojďte, půjdeme na oběd a pak si zasadíme nějakou
rostlinku," říká babička.
(Součástí je i moje nejmilejší Velikonoční píseň o semínku, kterou se s dětmi mužete naučit )
Už před rokem jsme si říkaly s kamarádkama matkama z našeho výtvarkového spolku, že bychom si spolu rády i s dětmi prošly křížovou cestu nad městem a že by k tomu mohl být nějaký doprovodný text s omalovánkami. Jak začal nouzový stav, založila jsem si veřejný instagramový profil pro sdílení převážně tipu na tvoření @zuzavrz_art , kde jsem vyslala anketu, co by Vás tam bavilo. A přišel ke mě podnět vysvětlení Velikonoc pro děti nevěřících rodiču.
Příběh pro vás napsala Áka Chrásková (jako Vánoční divadýlko).
A tak si za těchto podivných času mužeme projít křížovou cestu spolu sami.
P.S.: Je dobré si nakonec s dětmi zasadit semínka, třeba nějaké fazole a hrášek, do sklenice, pak hezky uvidíte ten semínkový proces.
P.p.s.: Omlouvám se, na mém dědečkovi notebooku vypadlo písmenko u s kroužkem. Divím se, že ještě vubec žije:)
Pro rodiče co potřebují chvíli času video s přečteným příběhem a zazpívanou písničkou tu:
