čtvrtek 28. srpna 2014

V í n o v é P l e t e n í







Hana, vínová, čapka a schovat dlaně do návleků. A nová deska pohádek pro kluky z PHONO za 30. Karel Hoger vypráví o Smolíčkovi. A taky oblíbený průchod u Lazarské, podívejte se tam někdy nahoru na ty rozpadlé terasy a sloupoví! Až tam budu příště, vyfotím si to, než to snad budou chtít zrenovovat!
Děkuji moc za odvahu nechat se (mnou!) vyfotit a ještě zveřejnit:) A všechno nejlepší, i když až v prosinci:)

Z m ě n a t a d y

(doufám, že jste se nelekli, ráda vše kolem sebe měním a Karkulka už tu byla moc dlouho, tak jsem včera namalovala bělítkem nové záhlaví a k tomu přenastavila z béžové(?) na šedou)

středa 27. srpna 2014

D e c h

Nevím, jak mi to dnes vytanulo na mysl, ale když už tu je prostor pro sdílení, musím se podělit! Když jsem byla v druháku na gymplu, vedle rozšířené( no spíš si na tom škola zakládala, ale zas tak rozšířená nebyla, spíš nakloněná) výtvarné jsem měla moc ráda hudební výchovu. Samozřejmě to byla ta klasická, jedna odpoledka jednou týdně, kde všichni spali. Odpočinkový předmět, z kterého je dobrá známka. Když tedy napíšeme test ze skladatelů, naučíme se cdefgahc a připravíme si referát na oblíbenou hudbu, co posloucháme. vždycky jsem se strašně těšila na všecky ty ukázky Vážné hudby( to je prý špatně, říkali na Proglasu, lepší je Klasická hudba!), které nám paní učitelka pouštěla. (Ne vlastně na střední se neříká pani učitelka, ale paní profesorka. Přitom ani profesorka nebyla. A když se to dítě naučí, přejde na vysokou, kde se mu zas všichni smějí, že říká všem pane profesore a přitom tam je většina docentů a píejčdý atd., takže se musíte naučit od každého kantora, jakého se zasloužil titulu. )
Strašně jsem si oblíbila všechny ruské autory (Dimitrij Šostakovič!), stejně jako v literatuře, to, že je moje jedna prababička Ruska, tedy byla, se určitě nezapře! Ale když přišla řada s referátem na mě, celá jsem se třásla a těšila, že všem ukážu, že Ilustratosféra je to nejlepší a že se všichni zamilují jako já. Měli jsme povolené (nebo povinné?) tři ukázky. Samozřejmě jsem velice pečlivě vybírala, jaký Bárta bude nejpodmanivější, aby uchvátil co nejvíce srdcí. A volba padla jednoznačně na Dech (další z výběru už si nepamatuji). I s paní profesorkou jsme se shodly, prý ho zná a líbí se jí. Když přišel ten můj/ náš(můj a Danův samozřejmě) slavný okamžik, rozechvěle jsem čekala na uctivé ticho a pustila cd. No a do prvních vět zazvonilo. Myslím, že by snad i spolužáci počkali, ale ona to vypnula, říkala pusťte si to doma(pustil si to někdo?). Nojo, pak jsem to já přecitlivělá obrečela a při další hodině jsem měla zpívat s kytarou(byla jsem jediná ochotná doprovázet po boku kantorky společný zpěv Komety a podobných vypalovaček), ale šla jsem raději na Petřín.
Před půl rokem jsem potkala učitelku na dětském hřišti. Pamatovala si mě. Bylo to celkem šťastné setkání. Já měla utíkavého Tondu a malinkého Frantíka a ona taky s dítětem v kočárku. Jé to jsem netušila že máte taky Zusko děti!
Tak si teď pusťte Dech. Ale jen, jestli se vám chce. Díky:)

To jsem si zase vylila srdíčko.

úterý 26. srpna 2014

H u č ky pro K l u č ky






 (ve zkoušecím procesu)


Muži do práce na dredy, klukům na podzim. Já vim, ještě to chce vylepšovat techniku. Ale učený z nebe nespadl! Moc mě to baví. Teď háčkuju čtverce na deku a pokračuji s návleky na ruce všech velikostí. Díky všem zúčastněným modelům! Na rukavice mám slíbený další obličej, tentokrát mé milé nejmladší sestry:)

pondělí 25. srpna 2014

N á d v e ř n í





Cedulky na dveře. které jsem kreslila ještě před maturitou.
 Pro náš nový byt na sídlišti, protože jsme se po matuře za čtrnáct dní(nebo týden?) brali a stěhovali se do prvního společného. A za dva roky jsme se přestěhovali a narodil se nám A. A taky jsem se ty kresby odvážila dát k přihlášce na vejšku. A vzali mě:) Ale stihla jsem jen rok a půl. Jsem zvědavá, jestli tu výtvarku někdy dodělám.

Chtěla jsem vám původně vyfotit pokračování malých večerních ilustrací, ale nikde nejsou. Taky pořád pořád něco hledáte? To je prokletí!

čtvrtek 21. srpna 2014

V o d o v k a m a (a fixkou)

Malování na klíně, asistované. Vymysli zvířátko. Vyber správnou barvu. Sem tělo. Co ještě nemá? Hlava dlouhá čára. Mrkvičky pro králíka. A fixkou pěkně: tykadla, oči, zadek, pupík, zuby a drápy dinosaurovi, čumáček králíkovi(ten se poved!). Ptáčkovi peří. A červený zobák.



Vůbec se nechtělo přestat, ale teď vajíčko a jablko a rohlík. A vyčistit zuby, pomodlit se. A spát. Dobrou noc!

M a š i n k u M a m i n k o


Maminko já ci kreslit!
- Tak tady máš papír a tužku. 
Já ci mašinku. 
-Tak nakresli mašinku! 
Ne ty nakresli lokotomivu! 
-Už zase, Toníku?
 Jo, už zase!
- A nechceš něco jinýho?
 Ne, já ci vláček! 
-No tak jo no. 
Kde má komín? Eště kouří z komína! Kde má oči? 
-Mašinky nemají oči. 
Ale jo. 
-Mašiny mají světla. 
Ano! Světla! Takový oči!Kde jsou koleje? 
-No jo. Tady budou. 
Kde je bagónek? 
-Tady bude vagónek. Veze žirafu.
 Jé. A kde je okno maminko? Co to je? 
-To je panáček. Strojvedoucí. 
A taky čárky na komín! 
-Tak je nakresli sám! 
Ne. Ty.

(častodenní hovory nad kreslením)

úterý 19. srpna 2014

P ř í r o d n í B o h a t s t v í

 Děti podívejte, co přinesl tatínek z přírody za bohatství! (Jednou za čas nám odejde na dva dny do lesů, do brd na výletování a spaní pod hvězdami u ohně...tentokrát nám přinesl "výslužku".)
 Lesní ostružiny jsou tak úžasně aromatické! Prý je tam nikdo netrhá.
 Česnek od eko nadšence, zahradního architekta, taky meduňka a papričky.

 Hruštičky a jablíčka. Sladký jak med.
 Tohle je Fabián.(Šli jsme jednou na Fabiánovo lože, hrob ducha brdských lesů. Toník se pořád ptal kde je ten Fabián? Tak tohle je Fabián. Stavíme ho vždy v lese...s domečkem z mechu. A taky je Fabián nové pivo, co začali letos znovu vařit v obnoveném Hostomickém pivovaru!)
 A nakonec jsme upekli i koláč( po tom, co snědl každý velkou hrst čerstvých. Jsou to korálky, oči broučků...
Klasické listové těsto ale s třtinovým cukrem. Mňam.

pondělí 18. srpna 2014

M a l é V e č e r n í K r e s l e n í












 Chtěla jsem začít kreslit nějak pravidelně. Nejlépe každý den. Ale pravidelnosti moc nejsem schopná. A tak kreslím v malých chvilkách, večer, při uspávání. Na Ašestkovej formát, do sešítku. Jak je to malý, zatím se uchyluji k samým titěrnostem, bytůstkám. Za večer třeba tři ilustrace(jestli se tomu vůbec dá říkat tak vznešeně), nebo třeba jedna, nebo žádná. A taky občas něco vytrhnu.
Pan máček by se mi skoro i líbil někde nosit. Třeba jako malinká brož. Ale nevím na co to dát, aby to vydrželo. Všechno je vlastně malý tak akorát na zavírací špendlík.

sobota 16. srpna 2014

z K u c h y n ě

.neplánovaně žlutá oranžová červená.



Veverka bílá pro divadýlko O Kmínkovi, Lupínkovi a Rozmarýnce (od Renaty Ferstové), kytky k svátku a narozeninám(trochu opožděně) tramvaj z Kovapu. Bezvadně drandí, natáhnutá na klíček.

Asi nám sem leze podzim.