úterý 14. listopadu 2017

Co dělat...

při čekání v porodnici, na monitory a poradnu a vyšetření...vždy to jsou minimálně tři hodiny času. Nejdřív se vždycky cítím děsně trapně s bubínkem na vyšívání...ale jen to neprosedět je ve výsledku moc příjemný.






(Tři trika pro mé tři kluky k vánocům. Ještě mi teda jeden kytovec z manželova starého oblíbeného ale již roztrhaného trika zbyl pro kluka číslo 4, ale na bodyčko se zatím nevejde, tak přemítám, jestli se ještě pustit do deky nebo něčeho takového...ale v ruce to jde pomalu.)

Z a b a l i t





(Bio maso kupujeme přes internet, protože v našem městě není k dostání. Hromadí se nám tak ale spousty papírových tašek. Dnes jsme vymysleli co ještě s nimi. Rozlepit, rozstřihnout a natiskat a máme papír na vánoční dárky.)

čtvrtek 9. listopadu 2017

D í r k y

provlékací kartičky z desek starého diáře- nakreslit, vystřihnout, prodírkovat, provlékat tkaničkou

aneb jak vydržet chvíli v klidu s antibiotiky

František lokomotivu.

 Antonín robota.




Jak seženeme další kartón, určitě vyrobíme další. Třeba nakonec i tu botu na učení vázání tkaniček...

(P.S.:děrovačku na jednu dírku jsme pořídili v Tigeru za 30 kč a je vážně dobrá, klukům se s ní lehce pracovalo)

úterý 7. listopadu 2017

pondělí 6. listopadu 2017

brzy v listopadu

sklizeň ze zahrady, rozhodit kompost, slunečnice ptáčkům, vyvenčit(napást) slípky, sesbírat vajíčka, otrhat bylinky...a tma a do tepla ke kamnům...











A v kompostu jsme našli brambůrky a brambůrka má za sebou 38.týden.

pátek 27. října 2017

Jak přežít

ve městě...










jak přežít smutek, nervy,únavu,obavy?


Upeč koblihy. V troubě, maštěný máslem, polocelozrnný, čokoládou plněný. (V pekárně těsto samo udělaný.) A k tomu si děj hrušku z trhu.

středa 18. října 2017

Klučičí věci...

 Dnes samé klukoviny. Na výtvarných dílnách, co pořádáme v našem městě pro maminky s dětmi jsme tvořili garáž. Z krabice od bot, lepenky a samolepících fólií.

 A z roliček od toaletního papíru.
 A pak ještě letadýlka. Z jednoho velkého kolíčku, ze dvou malých a ze dvou špachtliček od nanuků. Nejvíc se mi líbily jen přírodní dřevěné, ale to pokreslování fixami kluky moc bavilo.

 Dlouhou dobu u nás letí všecky hry od amanita design. Tatínek se činil a kluci tak mají raketu z polokonzervy, jako má človíček ze samorostu. Tedy ta ve hře je od párků, my sehnali jen od oliv. Je to aktuálně nejoblíbenější hračka. A nerozbitná a za nula kč.
 Není tedy divu, že potřebovala raketovou základnu (autíčka nakonec naše děti zas tolik neberou)


 V lese teď sbíráme samé samorostové planety.
 Meče od babičky. A zas fixy. Diamanty.

 (ve školce byl netopýr)
 No a stálé robotí zaujetí. Tohle je naše rodina, co kreslil A. tátovi k narozeninám. Zprava Antonín(s natahovací rukou), maminka s miminem(v břiše ještě, máme čtyři týdny do termínu), František(svítící a s hodně očima), tatínek s rozjetou nohou.
 Postupně připravuji dárky k vánocům. Tady je hotový robot Josef z machinaria, kterého si A. moc přeje. V těle má zaháčkovanou konzervu, aby si do sebe pusou mohl ukládat poklady.
Už jsem hrozně zvědavá, co nového do naší rodiny vnese třetí klouček!

http://amanita-design.net/