středa 11. prosince 2019

září

Září. Zpětně mají pro mě ty fotky úplně posunutý význam. Jsem vděčná že žijeme. Co těžkýho jsme prožili asi taky. Temnější září kvůli ztrátě blízkého člověka a depresí jsme asi nezažili. A přece je tolik důvodů k vděčnosti. A nakonec, kolik sluníčka se dostalo do našeho tmavého domku, o tom se mi teď v prosinci může jen zdát. 
 Radost z barevného listí

 Koťátko! (které dostal F. za statečnost ve školce. Plakal jen první týden. A já s ním. Předškoláček)
 Když mě se o spánku může jen zdát, Mia si ho užívá dosytosti. Mia Mech.
 Taky koťátko.
 S Toníkem jsme si udělali výlet za nejmilejšíma kamarádama a novorozeňátkem.
 Kluci tvořili samorostí planety.





 Ve vlaku jsme četli nový prostor. Měl asi tři hodiny zpoždění a my tak dlouhý čas jen pro sebe sami dva!











 Šílené školní září. Ale taky velká vděčnost za novou paní učitelku a za osamostatňování školáka.


 Oddžunglování zahrádky



 První domácí řepa a první perníčky.

 Hodně hodně čtení. Josífka to začalo dost bavit.

 Sušení prádla a vaření mastiček a kamna zas hřejou.



 A hraní pohádky boudo budko, kdo v tobě přebývá? To byl asi nejhezčí zážitek.




A dvě koťátka spící nakonec.

Má to cenu?

8 komentářů:

  1. Milá Zuzko, jako vždy krásné fotky. Kdybys slyšela ty citoslovce tady, juuuu jééé hmmmmm...
    Má to cenu, i přes všechno, co bolí a bolet bude, něco takového čas obrušuje těžce...ale máš doma tři super Slunečníky, kteří tu tmu venku i v duši rozeženou.
    S tím, jak vy si umíte život užívat i v těch maličkostech, to musí jít:-)
    Kluci rostou, Josífek jak spí na gauči, to je tak krásné.
    A jako hrdá a naprosto ochočená majitelka černobílého kocoura hlásím, že Mia je neskutečně roztomilá.
    (naše sousedka kdysi v půli července našla kotě u popelnic - tipla bych dárek za vysvědčení, a pak holt někdo zjistil, že se z toho nevyndají baterky a musí se starat - oči uši zdravé, nevypadalo jako dlouhodobě zanedbané, ale na výzvu nikdo nereagoval, a tak je Kirk Von Kontejner už pátým rokem mojí druhou velkou láskou. Večer spává u syna, ráno u mě...a nejvíc miluje být s námi na wc, netuším proč:-)
    Tak hodně řepy lásky sluníčka...drž(te) se.
    Magda

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo a k těm samorostům, které já hledám po lesích pořád - syn když byl malý, rád si dělal svůj jazyk, polštář je hajík atd...ale nejradši mám právě samorosty - DIVNOKLACKY:-)
      Magda

      Vymazat
    2. A v kuchyni máme dodnes Kirkův obrázek od Tebe:-)

      Vymazat
    3. děkujem! A je to fakt milá Miau. Divnoklacky zní skvěle!

      Vymazat
  2. Na duši hladíte... pošlete mi prosím kontakt na mejla lala.krejci@gmail.com ať se domluvíme na těch látkách :) (LenkaRecykluje z instagramu)

    OdpovědětVymazat
  3. Zuzka, Zuzička, keď sme sa my zmietali v bolesti zo smrti pred takmer 4 rokmi, veľmi si ma povzbudila. Ďakujem Ti za to teraz, často na to spomínam. Najmä, keď držím v ruke vrzka - tak ho voláme, Tvojho ušitého tvorčeka. Nech sa vám darí navzájom sa potešiť a nevzdialiť sa vo svojej bolesti. Myslím na vás <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miri moc díky!Jak se máte? máme na sebe ještě email? Moc díky, už je nám mnohem líp. A máme se tak rádi! jak vám se daří?

      Vymazat

těší mě!