úterý 19. prosince 2017

K o č i č k a








inspirovaná tou z kávové pěny...maminka ke koťátkům. Ještě jedno přibylo. Teď ještě došít k o c o u r a.
Ze lnu, co jsme odstřihli ze závěsu z obývacího pokoje. V ruce šitá. Stroj (v rukou někoho, co to s ním umí) by byl přesnější, stehy asi pevnější...ale za každým stehem jsou mý ruce, myšlenky na děti, pálení očí...láska (i rozčilování, když se mi zašmodrchá nit- já jsem totiž dlouhá nitka-líná dívka).

12 komentářů:

  1. Máš to moc hezký,takový milý.A když to drží ty malé tlapičky...
    Na stroji by to bylo určitě pevnější,ale takhle to má větší kouzlo♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. teď zrovna entluju kapesníčky:)je to milý:)děkuju!

      Vymazat
  2. Vrzka. Ani nemam nic co presne napisat, len Ta pozdravujem. Macicky kocicky su krasne, mozno este aj ja Jurkovi jednu do VIanoc spravim. Pozdravujeme vas do vasho hobitina. Mozno v roku 2018 sa uvidime niekedy. Krasne Vianoce vam. Miriam

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak co, dostal Jurka Macicku?:) Přijeďte za námi!!!a hobitín by to byl, ale kluci zlobí s jídlem, to asi hobiti nebudou:)stýská se mi po tvém psaní!doufám, že se vám hezky daří!

      Vymazat
  3. * Merry Christmas* to you and your sweet familiy!Taija

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Thanks Taija! Greetings from moomin mini valley:)

      Vymazat
  4. Jak to stíháte? Já se třema jaksi skončím u nápadu. Děkuji za povzbuzení k činům a do nového roku se těším na další překvapení.Vaše věrná čtenářka Eliška

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejvíc tu není vidět můj milý muž, který mi se vším v domácnosti i s dětmi pomáhá. Ale kočičky jsem šila i za chodu před dětmi, František si pak tajně-netajně chodil do šuplíku pomazlit se s kočičkou. A pak z ní měl pod stromečkem znovu obrovskou radost:) Moc děkuju Eliško za milá slova! Jsou mi velkým povzbuzením k sdílení, někdy se cítím nevýslovně trapně:) Tak přeju ať se činy zadaří! Ale ony i ty nápady jsou pěkný, ony si počkají(mě toho rozšitého rozdělaného i nerozdělaného čeká hroozně moc, třeba látkovou knížku jsem šila Toníkovi k prvním narozeninám, teď budu nadšená, když ji dokončím pro Josefa?:))

      Vymazat
    2. Hlavně mě ale vytváření hrozně těší a plní libými pocity, je to takové moje antidepresivum, když se něco malýho povede. A že mám k depresím sklony...

      Vymazat
  5. knížku o kočičce z kávové pěny máme taky a vždycky se do ní rádi "začteme" a ty Vaše výtvory k tomu jsou prostě boží:) máte šťastné děti:)

    OdpovědětVymazat

těší mě!