úterý 8. prosince 2015

P a c i e n t i

Hrát si na doktory, když jsme nemocní je moc fain věc.







Čajový pytlíček je z provázku, washi pásky a papírového kapesníčku.

 Washi páska se osvědčila jako náplast.


Pacientům se daří lépe. Bylinkový čaj a křupavá pilulka.
Protiiluzivní fotografie nakonec: to v nemocnici vybuchla bomba?

6 komentářů:

  1. za výraz PROTIILUZIVNÍ FOTKA v přemíře vystajlovaných nesympatyše blogů Ti, Zuzu, uděluji Zlatého bordeláře:-)
    A k 11.fotce se až bojím napsat, že ten nahatý hambatý panáček vlevo - to je jako náznak, kde hledat patologii:-)
    (když se mi v březnu 2003 narodil Kubina, kupodivu padal sníh tu noc a paradoxně naproti porodnici byla zřejmě patologie, nezapomenu na Kubovu prořvanou noc a já s miminem v náručí u okna, v půl3 ráno? a pod lampou byl vidět padající sní a auto s "příjmem"...
    Zuzi, doufám, že to s klukama nějak v té začouzené Pražuli/Praze dáte...že nebude u kluků hůře, a bude-li, co vymyslíte...
    Vám to tak slušelo kolem Kárlštejna...kdyby byl někde zlatý poklad na domeček, vi´d?
    Moc držím palce,
    Magda

    OdpovědětVymazat
  2. Protiiluzivní fotka je ten nejmilejší a nejúpřímnější obrázek, jaký lze na všech blozích široko daleko vidět. Díky!
    A ten čajový pytlíček je strašně fajný! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Zuzi, přidávám se k Magdě a Myyně. Miluji fotky na tvém blogu, čiší z nich život. Drobky, hračky na koberci, dětské nemoci, rybky, malující-milující maminka, společné výlety, a ta vaše zahrada, ta zahrada... člun a maringotka, zelenina, co si roste podle své hlavy, nevím jak jinak to nazvat, než štěstí.

    OdpovědětVymazat
  4. Holky ono u nás vůbec není těžký pořídit rozbordelenou fotku nebo drobky na stole:)ale jsem ráda, že jsem vás potěšila:)tak vždycky binec jo?:)
    (zahrada mi teda dost chybí, už jsme tam nebyli dva měsíce!)

    OdpovědětVymazat
  5. Tohle byla jedna z nejoblíbenějších her mého dětství. Krása. A teroristický útok na špitál :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jo vypadá to dost děsivě:)taky mi to přišlo jako útok...ale to je vždycky, když se od nich vzdálím do kuchyně po té, co byli jemní a klidní:)

      Vymazat

těší mě!