Září. Zpětně mají pro mě ty fotky úplně posunutý význam. Jsem vděčná že žijeme. Co těžkýho jsme prožili asi taky. Temnější září kvůli ztrátě blízkého člověka a depresí jsme asi nezažili. A přece je tolik důvodů k vděčnosti. A nakonec, kolik sluníčka se dostalo do našeho tmavého domku, o tom se mi teď v prosinci může jen zdát.
Radost z barevného listí
Koťátko! (které dostal F. za statečnost ve školce. Plakal jen první týden. A já s ním. Předškoláček)
Když mě se o spánku může jen zdát, Mia si ho užívá dosytosti. Mia Mech.
Taky koťátko.
S Toníkem jsme si udělali výlet za nejmilejšíma kamarádama a novorozeňátkem.
Kluci tvořili samorostí planety.
Ve vlaku jsme četli nový prostor. Měl asi tři hodiny zpoždění a my tak dlouhý čas jen pro sebe sami dva!
Šílené školní září. Ale taky velká vděčnost za novou paní učitelku a za osamostatňování školáka.
Oddžunglování zahrádky
První domácí řepa a první perníčky.
Hodně hodně čtení. Josífka to začalo dost bavit.
Sušení prádla a vaření mastiček a kamna zas hřejou.
A hraní pohádky boudo budko, kdo v tobě přebývá? To byl asi nejhezčí zážitek.
A dvě koťátka spící nakonec.
Má to cenu?
Milá Zuzko, jako vždy krásné fotky. Kdybys slyšela ty citoslovce tady, juuuu jééé hmmmmm...
OdpovědětVymazatMá to cenu, i přes všechno, co bolí a bolet bude, něco takového čas obrušuje těžce...ale máš doma tři super Slunečníky, kteří tu tmu venku i v duši rozeženou.
S tím, jak vy si umíte život užívat i v těch maličkostech, to musí jít:-)
Kluci rostou, Josífek jak spí na gauči, to je tak krásné.
A jako hrdá a naprosto ochočená majitelka černobílého kocoura hlásím, že Mia je neskutečně roztomilá.
(naše sousedka kdysi v půli července našla kotě u popelnic - tipla bych dárek za vysvědčení, a pak holt někdo zjistil, že se z toho nevyndají baterky a musí se starat - oči uši zdravé, nevypadalo jako dlouhodobě zanedbané, ale na výzvu nikdo nereagoval, a tak je Kirk Von Kontejner už pátým rokem mojí druhou velkou láskou. Večer spává u syna, ráno u mě...a nejvíc miluje být s námi na wc, netuším proč:-)
Tak hodně řepy lásky sluníčka...drž(te) se.
Magda
Jo a k těm samorostům, které já hledám po lesích pořád - syn když byl malý, rád si dělal svůj jazyk, polštář je hajík atd...ale nejradši mám právě samorosty - DIVNOKLACKY:-)
VymazatMagda
A v kuchyni máme dodnes Kirkův obrázek od Tebe:-)
Vymazatděkujem! A je to fakt milá Miau. Divnoklacky zní skvěle!
VymazatNa duši hladíte... pošlete mi prosím kontakt na mejla lala.krejci@gmail.com ať se domluvíme na těch látkách :) (LenkaRecykluje z instagramu)
OdpovědětVymazatposlala jsem že ano?díky!
VymazatZuzka, Zuzička, keď sme sa my zmietali v bolesti zo smrti pred takmer 4 rokmi, veľmi si ma povzbudila. Ďakujem Ti za to teraz, často na to spomínam. Najmä, keď držím v ruke vrzka - tak ho voláme, Tvojho ušitého tvorčeka. Nech sa vám darí navzájom sa potešiť a nevzdialiť sa vo svojej bolesti. Myslím na vás <3
OdpovědětVymazatMiri moc díky!Jak se máte? máme na sebe ještě email? Moc díky, už je nám mnohem líp. A máme se tak rádi! jak vám se daří?
Vymazat