úterý 15. ledna 2019

sbírka brouků

kartón, fixy, tenký černý fix, drátek, papírová lepící páska na přilepení drátků (my koupili velkou v econea), krabičky od sirek



 Před kreslením jsme si prohlíželi Havětník. V kamarádčině školce jsem viděla staré atlasy zvířat od albatrosu, s učebnicovými nákresy, to by se nám pro výtvarku hodilo, musím se někdy podívat do antikvariátu. Nemaje víc knih o broucích, vyhledávali jsme si fotky brouků, které chceme kreslit a promítali si je.





Děti se docela nadchly a plánují si svou sbírku postupně zvětšovat.

sobota 12. ledna 2019

nový rok

 Do nového roku jsem vklouzla asi tak obratně jako muminkova maminka na kalendáři, který mi milá M.M. přivezla z Japonska.
 na silvestra jsme po vzoru dětí z Bullerbynu lili olovo, ale teda nevím nevím, krom Josefovy chobotnice jsou to všecko..
 První dopoledne jsme byli v lese. Plánovali jsme si, na co se můžeme těšit, co zkusíme, co bychom rádi změnili..
 A já si jako vždy v lese říkala, jaký je to balzám na duši, ta příroda, ten klid, ten vzduch..nicméně jsem stejně odpoledne vybuchla a zkazila celý den. Prostě sám od sebe se člověk nezmění nikdy. Asi je mi třeba si to často připomínat vlastním selháním.
 Pověsili jsme nový kalendář, recyklovaný z loňského.
 Jsem zvědavá, co přinese ten další rok. Představa, že se Josef naučí chodit, že začne možná mluvit, že z Františka bude předškolák, že nás asi čekají první letní prázdniny..

Předsevzetí si nepíšu, ale kdybych měla, přála bych si pro sebe víc trpělivosti, pokory a síly ukazovat dětem v pravdě svůj i jejich život, pomáhat jim vidět to dobré co máme a co dobrého můžeme dělat pro ostatní.
A bude mi třicet. Těším se na jaro. A možná nás čeká léto v maringotce, když Bůh dá. A vůbec, je toho tolik, z čeho se můžeme radovat a na co se těšit!

Omlouvám se za patos. Na co se těšíte, nebo co jste si předsevzali vy?

pátek 11. ledna 2019

kapky z vánoc

 Je téměř půlka ledna a já se vracím k vánocům. Čas je relativní, ale já s ním asi neumím zacházet. Pořád mi přijde, že letíme a nic nestíháme.
 Toník si chystal minioslavu narozenin, nazdobili jsme lepenkovou, ale i perníkovou chaloupku, žel kvůli nemoci nám to nevyšlo. Ale stihli jsme alespoň kino a kdyby jste chtěli jít do kina taky, rozhodně si nenechte ujít Karkulku a sedm trpaslíků, podívejte na trailer tady!


 S antibiotikama v očích jsme se dojímali na besídkách. Takovej andílek v bačkůrkách. Jen se mu nesmí říkat, že má zlaté vlasy.
 Kapr byl letos plyšový, na zabíjení jsme měli tak málo nervů. Ale obléct nové ponožky od babiček z Elpidy bude asi náš nový adventní zvyk.
 Stejně jako motání svíček, nejvonavější modelína, balzám na nervy.
 Z těch svíček bych si udělala věnec na hlavu jako svatá Lucie.
 Jako kdysi kluci kreslili okýnkový kalendář pro tátu, on se totiž nemohl taky dočkat. Dovolené.
 Na poslední chvíli přišly dva dárky. Minimalistické kalendáře (na každý měsíc jedna fotka) pro babičky a dědy. A knížka s věnováním, kterou přinesla den před vánoci až k nám úžasně obětavá sestra autorky (ještě jednou díky E.!)
 Stromek v květináči si zvykl a tak krásně voněl. Každý den jsme ho poctivě rosili a zalévali.
 Nakonec to k nám stihly i ozdobičky od and. Nejhezčí podle dětí jsou kapři a kočička, ale ta srdéčka na dlani...
 Josef byl na stromek překvapivě něžný, sem tam sundal zvoneček, rolničku, šišku.
 A tento(vlastně už loňský) štědrý den se snad poprvé opravdu povedl. Poprvé nebyl žádný velký křík, pláč, nervy. Všechno bylo klidné a krásné a já jsem za to neskutečně vděčná. Cukroví se téměř vánoc nedočkalo, ale dostali jsme od prababičky krabičku.
 Šli jsme do lesa ozdobit stromek pro zvířátka, což bylo tak milé že příští rok to určitě zopakujeme.

 Pro Lucii jsem vyfotila i naše balíčky a pytlíčky.

 Dárky udělaly radost. Muminci se ještě ten večer potápěli v ponorkách.

 Od rodiny jsme dostali spoustu krásných oblečení od českých nebo slovenských švadlen.
 A konvičku na kafe. Bez filtru filtr.
 A houpací prkno si oblíbili všichni. Josef si o něj stoupá, houpeme se spolu i každý sám..kupovali jsme u houpee a doporučujeme.
Čaj přestáváme dělat pytlíkový a bio mandarinky a pomeranče jíme celé. Kandovaná kůra je výborná.

A i když bylo o svátcích i hodně smutku a bolestí, stejně je tu pořád naděje a láska.

Jaké byly vaše vánoce?

P.S.:komentovat kvalitu fotek jsem původně ani nechtěla, ale holt to tak teď je. Jsem ale ráda i za ty z mobilu.

středa 19. prosince 2018

Alfréd pro Pipiho, dlouhou punčochu

před a po....mě dost ba.

omlouvám si špatné fotky tím, že až bude víc času, vyfotím to líp. Nebo s Josífkem dlouhou punčochou.