pokojík před

je vtipný psát o pokojíku, který teď zas vypadá úplně jinak. Co začal školní rok, zas jsme ho celý přestavěli, něco přibylo, něco ubylo. Takže se ani nebudu rozepisovat. Moje hlava i nohy, ruce, jsou v jednom kole a sepsat něco smysluplného uceleného teď stejně nedám. A ti kluci jsou taky úplně jiní.

 Půda dokončená ze zbytků, co dům dal, podlahy osb desky natřené barvou.

 Poličku dostali kluci už k vánocům (ikea). Baví mě třídit autíčka podle barev.

 Košík na další autíčka, silnice na starém koberečku malovaná akrylem a vyšívaná černou bavlnkou. Garáž po dědovi. Knížku nám přivezla teta a babička z londýna.

 Ta nejhezčí autíčka jsou z blešího trhu.

 V košíku po kamarádce máme koleje. Kluci si s nimi už nehrají. Tak čekají na návštěvy a Josefa. Klavír a postýlka blešák, duha grimms, méďánek a netopýr šitý.

 Kuchyňka ze štokrlete a starých šuplíčků po ségře, nádobíčko většinou bazar, minikuchyňka starožitnictví, v plechovce od čaje jsou ušitý chlebíčky.

 Houpací prkno od houpee je nejčastěji skluzavka pro děti i autíčka. Nejen tento koš(ikea) je plný plyšáků. Máme jich moc, jednou za čas vytřídíme, ale zdaleka ne tolik, kolik by bylo třeba. Od nás mají jen ty šité, ale babička koupí při každé příležitosti. Ale zas nutno napsat, že si s nimi opravdu hrají.

 Pro hračky z blešího trhu a knížky mám slabost. Lanovka je z Hugo chodí bos.

 V kufru je třeba vyrobené divadlo, ale balíme si do nich i na maringotku. Knihovna je od kamarádky ze stáje, šuplík blešák, košík na houby od kamarádky (prodává ho dobrý kohout neskáče). V sylvanian majáku od babičky bydlí i mumini.

 V šuplíku je přístavní město od joujou.

 Kamna jotul čekají na komín. Okýnko na natření.

 Pokoj je celý hrací. Vzadu je vidět dveře od pokoje spacího. V něm je vedle komody s oblečením ještě lego v šuplíkách pod postelí.

 Na kamínkách by se pak mělo dát i opravdu vařit.

 Ve skříni jsou puzzle, hry, vyrábění robotů, duplo, dřevěné kostičky, modely letadel, pytlík hračiček pro mimina, pokladna, kufřík doktorský a tak. Obecně se nám osvědčilo, když má hračka pevné místo, kam se každý večer uklidí. Samozřejmě ne vždy to vyjde.  Jednou za měsíc děláme velký úklid, kdy třídíme kam co (ne)patří.

 Oblékacího králíčka od Andrey Tachezy mi bylo líto vystřihnout.

 Stůl je z ikea krabic a překližky. Počitadlo blešák, školní globus z nějaké kanceláře, muž se nestyděl zeptat, když viděl, že je tak zaprášený, že ho už asi nikdo nechce vidět.

 Do kufříku od Rosy Mitnik a Jany Joujou Nachlingerové si kluci zavírají výtvarné potřeby před malinkými dětmi na návštěvě.

 Do krabic- poliček dáváme knížky, časopisy, učebnice a sešity do školy.

 Abeceda je taky od joujou. A je nejkrásnější. Lepili jsme ji podle toho, jak se Toník učil písmenka v první třídě. Vlastně už se těším, až je sundáme a postupně si je bude lepit František.

 A léto je v čudu.

domeček na stromě

 Já si ho jako malá děsně přála....nějaké pokusy proběhly, ale nikdy jsme ho v těch Všenorech u koní s kamarádkama nezvládly dostavit. Když s nápadem přišel náš František, moje dětský srdíčko jásalo. Už dřív jsem vlastně chtěla stavět, ne na stromě, ale nad kompostem, ale muž mi to rozmluvil. Na jaře jsme dostavovali na maringotce plot a maminka vytrhala kopřivy v ptačincovém lesíku kvůli stínu. A jak františek žadonil, napadlo mě, že by se dal postavit, i když nemáme velké stromy. V lesíku. Tak je to vlastně domeček na stromech.

 Co se týče materiálu, vše krom šroubků je recyklace. Jako základ paleta a pár trámů. jeden je přivrtaný vodorovně rovnou do stromu, další dva kolmo podpírají druhou stranu palety.

 Žebřík je z našeho starého patra na spaní, co jsme měli na Andělu v bytě.

 A na trám přivrtaný ke stromům jsme pověsili houpačku pro Josefa.

 Vše kluci natřeli omylem koupenou barvou(špatný odstín na donatření maringotky).

 Podlaha je z prken, co nám zbyla z plotu. Mě se líbí nejvíc bez střechy, ale ze starého závěsu i tu máme.

 Celá stavba je zpevněná větvemi a v klidu udrží nás všechny. Jo a stěny\domečku a vůbec celý domeček je ze starého domečku, co jsme měli právě v bytě na Andělu. Pamatujete? (kuk tu)Velikost jsme odhadli podle matrace dětské postýlky. Chtěli jsme ho pro vytvoření útulného bezpečného koutku, přeci jen tam byly 4 metrové stropy. Ještě je potřeba koupit panty na dveře, ale už se tu bydlí!

 Jo a ještě jedna důležitá věc, dítěvzdorná překážka, aby tam nelezlo samo.

 A ten výhled je tak fajn..

Nejlepší místo na trávení poledního klidu (a oběda).

kapky z vánoc

 Je téměř půlka ledna a já se vracím k vánocům. Čas je relativní, ale já s ním asi neumím zacházet. Pořád mi přijde, že letíme a nic nestíháme.

 Toník si chystal minioslavu narozenin, nazdobili jsme lepenkovou, ale i perníkovou chaloupku, žel kvůli nemoci nám to nevyšlo. Ale stihli jsme alespoň kino a kdyby jste chtěli jít do kina taky, rozhodně si nenechte ujít Karkulku a sedm trpaslíků, podívejte na trailer tady!

 S antibiotikama v očích jsme se dojímali na besídkách. Takovej andílek v bačkůrkách. Jen se mu nesmí říkat, že má zlaté vlasy.

 Kapr byl letos plyšový, na zabíjení jsme měli tak málo nervů. Ale obléct nové ponožky od babiček z Elpidy bude asi náš nový adventní zvyk.

 Stejně jako motání svíček, nejvonavější modelína, balzám na nervy.

 Z těch svíček bych si udělala věnec na hlavu jako svatá Lucie.

 Jako kdysi kluci kreslili okýnkový kalendář pro tátu, on se totiž nemohl taky dočkat. Dovolené.

 Na poslední chvíli přišly dva dárky. Minimalistické kalendáře (na každý měsíc jedna fotka) pro babičky a dědy. A knížka s věnováním, kterou přinesla den před vánoci až k nám úžasně obětavá sestra autorky (ještě jednou díky E.!)

 Stromek v květináči si zvykl a tak krásně voněl. Každý den jsme ho poctivě rosili a zalévali.

 Nakonec to k nám stihly i ozdobičky od and. Nejhezčí podle dětí jsou kapři a kočička, ale ta srdéčka na dlani...

 Josef byl na stromek překvapivě něžný, sem tam sundal zvoneček, rolničku, šišku.

 A tento(vlastně už loňský) štědrý den se snad poprvé opravdu povedl. Poprvé nebyl žádný velký křík, pláč, nervy. Všechno bylo klidné a krásné a já jsem za to neskutečně vděčná. Cukroví se téměř vánoc nedočkalo, ale dostali jsme od prababičky krabičku.

 Šli jsme do lesa ozdobit stromek pro zvířátka, což bylo tak milé že příští rok to určitě zopakujeme.

 Pro Lucii jsem vyfotila i naše balíčky a pytlíčky.

 Dárky udělaly radost. Muminci se ještě ten večer potápěli v ponorkách.

 Od rodiny jsme dostali spoustu krásných oblečení od českých nebo slovenských švadlen.

 A konvičku na kafe. Bez filtru filtr.

 A houpací prkno si oblíbili všichni. Josef si o něj stoupá, houpeme se spolu i každý sám..kupovali jsme u houpee a doporučujeme.

Čaj přestáváme dělat pytlíkový a bio mandarinky a pomeranče jíme celé. Kandovaná kůra je výborná.

A i když bylo o svátcích i hodně smutku a bolestí, stejně je tu pořád naděje a láska.

Jaké byly vaše vánoce?

P.S.:komentovat kvalitu fotek jsem původně ani nechtěla, ale holt to tak teď je. Jsem ale ráda i za ty z mobilu.