L a t i m e r i e

Mám velkou radost, že jsem začala vést výtvarný kurz. Mám jednu skvělou žákyni. Aby nebyla sama, přidal se k nám Tonín. Maloval co jiného než latimerii. Nejdřív nakreslit tužkou, pak smíchat písek s lepidlem a špachtlí nebo lžičkou nanést, lepidlem na tapety noviny (škoda že jsem tuhle fázi zapomněla vyfotit), příští hodinu podmalba a další den malba akrylem a nakonec kresba fixem.

(zapomněla jsem se zeptat, jestli sem můžu dát i fotku druhého obrazu, tak kdyžtak doplním)

Omalovánkoknížka a Noc kostelů

Přípravy programu pro děti na Noc kostelů 2018 mám skoro hotové. Malovala jsem dvě kulisy pro maminčino divadýlko, dotvořila loutku pastýře, s dětmi vymyslela tvoření z kartónu (dám sem brzy fotky pro inspiraci) a nakreslila ilustrace k pohádce O ztracené ovečce.

Pokud by se Vám chtělo a nemáte to daleko, přijďte se podívat!
Informace kdy a kde i s mapou tu: https://www.nockostelu.cz/kostel/1013/

Omalovánkoknížka O ztracené ovečce je volně ke stažení na mém blogu tu: https://vrzkestazeni.blogspot.cz/2018/05/omalovankoknizka-o-ztracene-ovecce.html

b a b i č k y A p l e t e n í

 V krabici mám padesát Karkulek, které čekají na háčky a čárky, pojedou na mini výlet.

 Z únavy je mi často zima. Mám nové ponožky.

 I Karkulčina babička ráda háček a jehlice...

Díky Elpidě si můžete ponožky taky koupit a podpořit jejich projekty. Nebo vás může nějaká babička pletení rovnou naučit.

Karkulčina babička sepisuje pro vnučku návody...

A mě čeká to vybarvování...v ponožkách...

 (vlk taky rád pletené)

Doma máme mini babičku. Upelka lívance...

Tohle je ta naše minibabička.

A ty nejmenčí pidilívance jsou prý úplně nejlepšejší.

Krásné pondělí přeju!

B í l ý K r á l í k

Dřevěný malovaný magnet pro synovčátko.

D i v a d l o

Dovolte...

 abych Vám představil...

 naše...divadlo.

 Polotovar jsme zakoupili před lety tady a k tomu dostali spoustu krásných doplňků ze dřeva(trůn, stůl, kamna, plůtek...)

 Loutky tu. Moc ráda bych pomalu po starožitnictvích posháněla další...

 Na Šumavě jsme asi 25 dětem hráli s mou sestrou pět pohádek. Tohle byla Pakule na motivy knížky Kmínek Lupínek a Rozmarýnka od Renaty Ferstové.

 V horku si vystřihovat sněhové vločky je velmi osvěžující! Nejradši bych si jimi ozdobila okna.

 Pohádka o zimování a jedné nenasytné myši(to jsem plyšové nastřihla bříško a hrála jako maňáska).

 Po každé pohádce byla nějaká omalovánka s úkolem...

 Další pohádka na motivy Hurvínka a Draka(naše nejmilejší z dětství s Rudolfem Hrušinským): Otrávená princezna.

 Dračí sluj jsem (vážně!) před asi patnácti lety kreslila s touhou hrát divadýlko dle knihy Stříbrná židle od C.S.Lewise. Průsvitné papírky a dírky na svítící houby ze světa pod zemí.

 Motiv pohádky o Jeseňce jsem vyčetla v Jozově Hanuli od Květy Legátové. Jeseňka má tři úkoly, které nesplní, protože pomáhá zvířatům i lidem v nesnázích. S pláčem si nese posměšnou odměnu- podzimní listí domů k matce, která zjistí, že se listí proměnilo ve zlato. Proč? Za co jsem to dostala, když jsem žádný úkol nesplnila?

 Hnízdo a ptáček, který z něj vypadl.

 Les. A pohádka jak dědeček měnil až vyměnil.

 Při této pohádce nám skvěle sloužila mnou dosti neoblíbená zvuková knížka. František Íá doteď(ale to bude možná oslíkem Panchem u naší maringotky).

 A nakonec biblický příběh o Jonášovi. (Proto ta velryba tady.)

 Ninive z dřevěných kostek.

 A nakonec dětmi velmi oblíbený sound machine z Ljusu. Hádejte, která dvě tlačítka byla nejoceňovanější!

Půjčené loutky už brzo budou hrát dětem v mámině školičce. Ale po Jeseňce(s košíkem) a Kašpárkovi (druhý vlevo) se mi bude moc stýskat!