nový rok

 Do nového roku jsem vklouzla asi tak obratně jako muminkova maminka na kalendáři, který mi milá M.M. přivezla z Japonska.

 na silvestra jsme po vzoru dětí z Bullerbynu lili olovo, ale teda nevím nevím, krom Josefovy chobotnice jsou to všecko..

 První dopoledne jsme byli v lese. Plánovali jsme si, na co se můžeme těšit, co zkusíme, co bychom rádi změnili..

 A já si jako vždy v lese říkala, jaký je to balzám na duši, ta příroda, ten klid, ten vzduch..nicméně jsem stejně odpoledne vybuchla a zkazila celý den. Prostě sám od sebe se člověk nezmění nikdy. Asi je mi třeba si to často připomínat vlastním selháním.

 Pověsili jsme nový kalendář, recyklovaný z loňského.

 Jsem zvědavá, co přinese ten další rok. Představa, že se Josef naučí chodit, že začne možná mluvit, že z Františka bude předškolák, že nás asi čekají první letní prázdniny..

Předsevzetí si nepíšu, ale kdybych měla, přála bych si pro sebe víc trpělivosti, pokory a síly ukazovat dětem v pravdě svůj i jejich život, pomáhat jim vidět to dobré co máme a co dobrého můžeme dělat pro ostatní.

A bude mi třicet. Těším se na jaro. A možná nás čeká léto v maringotce, když Bůh dá. A vůbec, je toho tolik, z čeho se můžeme radovat a na co se těšit!

Omlouvám se za patos. Na co se těšíte, nebo co jste si předsevzali vy?