kapky z vánoc

 Je téměř půlka ledna a já se vracím k vánocům. Čas je relativní, ale já s ním asi neumím zacházet. Pořád mi přijde, že letíme a nic nestíháme.

 Toník si chystal minioslavu narozenin, nazdobili jsme lepenkovou, ale i perníkovou chaloupku, žel kvůli nemoci nám to nevyšlo. Ale stihli jsme alespoň kino a kdyby jste chtěli jít do kina taky, rozhodně si nenechte ujít Karkulku a sedm trpaslíků, podívejte na trailer tady!

 S antibiotikama v očích jsme se dojímali na besídkách. Takovej andílek v bačkůrkách. Jen se mu nesmí říkat, že má zlaté vlasy.

 Kapr byl letos plyšový, na zabíjení jsme měli tak málo nervů. Ale obléct nové ponožky od babiček z Elpidy bude asi náš nový adventní zvyk.

 Stejně jako motání svíček, nejvonavější modelína, balzám na nervy.

 Z těch svíček bych si udělala věnec na hlavu jako svatá Lucie.

 Jako kdysi kluci kreslili okýnkový kalendář pro tátu, on se totiž nemohl taky dočkat. Dovolené.

 Na poslední chvíli přišly dva dárky. Minimalistické kalendáře (na každý měsíc jedna fotka) pro babičky a dědy. A knížka s věnováním, kterou přinesla den před vánoci až k nám úžasně obětavá sestra autorky (ještě jednou díky E.!)

 Stromek v květináči si zvykl a tak krásně voněl. Každý den jsme ho poctivě rosili a zalévali.

 Nakonec to k nám stihly i ozdobičky od and. Nejhezčí podle dětí jsou kapři a kočička, ale ta srdéčka na dlani...

 Josef byl na stromek překvapivě něžný, sem tam sundal zvoneček, rolničku, šišku.

 A tento(vlastně už loňský) štědrý den se snad poprvé opravdu povedl. Poprvé nebyl žádný velký křík, pláč, nervy. Všechno bylo klidné a krásné a já jsem za to neskutečně vděčná. Cukroví se téměř vánoc nedočkalo, ale dostali jsme od prababičky krabičku.

 Šli jsme do lesa ozdobit stromek pro zvířátka, což bylo tak milé že příští rok to určitě zopakujeme.

 Pro Lucii jsem vyfotila i naše balíčky a pytlíčky.

 Dárky udělaly radost. Muminci se ještě ten večer potápěli v ponorkách.

 Od rodiny jsme dostali spoustu krásných oblečení od českých nebo slovenských švadlen.

 A konvičku na kafe. Bez filtru filtr.

 A houpací prkno si oblíbili všichni. Josef si o něj stoupá, houpeme se spolu i každý sám..kupovali jsme u houpee a doporučujeme.

Čaj přestáváme dělat pytlíkový a bio mandarinky a pomeranče jíme celé. Kandovaná kůra je výborná.

A i když bylo o svátcích i hodně smutku a bolestí, stejně je tu pořád naděje a láska.

Jaké byly vaše vánoce?

P.S.:komentovat kvalitu fotek jsem původně ani nechtěla, ale holt to tak teď je. Jsem ale ráda i za ty z mobilu.