Ani-Muk! (Tonínova recenze na letní tvořící krabici)

 Toník z toho byl paf, nebo ani muk, přišla mu poštou krabice, první balík v životě.. "maminko a která maminka mi to poslala? To jim za to taky něco pošlu!"

Protože krabici vyhrál a sám měl napsat(diktovat) recenzi, nechala jsem na něm co si kdy vyzkouší a odpovědi na otázky, které nám Kateřina Piliarik a Emma Vrbová (ty neznámý maminky) poslali, jsem nijak neupravovala. Tady jsou:

Našel si v krabici vše potřebné, nechybělo ti nic? - "Našel!"

Jak hodnotíš naše návody, přišly ti srozumitelné? - "Ano!"

Věděl sis se vším rady? - "Ano!"

Co tě bavilo nejvíce a proč? - "stříhání." a proč? - "Protože to je nejlepší stříhat rybičky."

Dozvěděl/naučil ses díky Ani-Muku něco nového? - "Ano. ... Že se nesmíš koukat na to kam jak dát tu placatou kuličku. A taky indiánský pokřik. Loko loko lebu fe neum ple pipaje!"

Protože jsme taky fotili, dovolím si napsat pár komentářů pro ty, které Ani-Muk zajímá a Tonínova recenze jim úplně nestačila:

 Antonín byl ze všeho děsně nadšený. Měl vážně radost.

 Nejdřív s jásotem objevil nůžky a jehlu.

 A jako první se pustil do zdobení ponča.

 Výroba ho zabavila na celou hodinu. Stříhal sám. A využil všechen lepící filc co byl k disposici.

 Nejdřív zdobil podle přiloženého obrázku.

 Pak ale usoudil, že to bude zadní strana a že na přední si udělá velrybu. Protože Indiáni mají nejradši velryby. A velryby mají nejradší rybičky. Kamarádky.

 Podruhé se pustil do vyrábění indiánské hry šípy a bizoni.

 Nejdřív se snažil vystřihovat kolečka sám. Ale protože mu to dalo dost zabrat, nastříhal mi sám čtverečky a kolečka jsem pak vystřihovala já.

Co byl ale největší oříšek: slepit spodní papír-nálepku. Zkoušel to dost dlouho ale nešlo to. Já jsem si pak užila hodinu vztekání a soustředění. Nakonec jsme se zapojili všichni. Ale výsledek stál za to. Hrozně příjemný dřevěný přírodní kameny. A zábavná hra na postřeh. Hrajeme ji často a pořád nás baví. Body zatím nepočítáme. Ale písničku už umíme skoro celou, i František.

 S čelenkou jsme to úplně nevypočítali. Filc jsme vypotřebovali a tak nám na dozdobení čelenky nezbylo nic.

 A Antonín prohlásil, že nejhezčí peříčka jsou bílá. Navlékání náhrdelníku bavilo oba kluky moc. Dokonce se i naučili proděravět barvou zalité dírky některých korálků. A peříček jsme u řeky našli dost na dvě čelenky.

 "Mami můžu si tu čelenku sundat? Někam mi jí vystav." ... kluci ...

 A jako poslední tu máme kreslení na obličej. Nejdřív zkušební verze na papírového indiána.

 zase hodina soustředěného tvoření.

 Bratři indiáni.

 A ještě foto s náčelníkem.

K malování na obličej jsme se ještě nedostali. Ani ke studování mapy a zajímavostí o indiánech. Prý musíme taky ty masky vystřihnout a podlepit, aby se dali s gumičkou nosit!
Myslím, že nás kreativní krabička bude bavit ještě dlouho.
 A nebude to dlouho trvat a bude tu masopust, hned za plotem naší zahrady. Kluci zatím mají jasno, za co půjdou.

Moc děkujeme za tolik radosti a nápadů a Ani-Muk!
(p.s.: Ani-Muk si můžete vyzkoušet, tady mají tvoření zdarma ke stažení:http://www.ani-muk.cz/kategorie-produktu/zdarma-ke-stazeni/)

p.p.s:zdravím všechny z chřipkového obýváku od zavařeného počítače! Doufejme že se vzpamatujeme a nebudeme psát tak podivně. znáte nás.