V a n i l í n e k

...hlídá boty, monitoruje naše příchody a odchody, povzbudivě se usmívá a mrká, když jdu kolem. Jak jsme mohli vůbec bez něj tak dlouho žít?:) od Anny Vančurové. Díky neutuchající! (A chodba je normálně tmavá, ale když se otevřou křídla a svítí sluníčko a rozsvítí se i lustr, tak se to vyfotit povede. A taky jsme měli u světla do koupelny tak černou šmouhu, že jsem se rozhodla namalovat rámeček. Protože na celý vymalování nemáme energii ani nic.)

A když se podívám do zrcadla, reakci hned vidím. Výkřik od E. Muncha. Tedy vlastně od našeho rybáře.