Nějak mi pořád leží v hlavě. Asi další knížka mého srdce. Nová. Možná proto, že jsem Zuza. Nebo, že je skandinávská. Taky jsme se mačkaly u zrcadla. Nebo možná ten podivně povědomý byt. A písmo. A barvy. A krásný příběh. Se šťastným koncem, drží se za ruce a našly si své místo. A i když nemáme dvojčata, maluju si, co všecko budou mít naši kluci dvakrát. V pokojíčku. Povahově. Zálibami. A k příležitosti focení jsem si pořídila i tu tyčinku. Rozdělila jsem se: já, mlíko pro Francka, Toník, Tom.
Teda, to je vážně moc pěkná knížka!! (A kdybych měla syna Františka, taky bych mu říkala Francek:)
OdpovědětVymazatJe vidíš, možná jsem to nevědomky převzala od tebe:)od Vincka...nebo mu taky říkám Kafko:)kráká podobně:))vždycky jsem si říkala, že budu mít za cíl postupně vykoupit celý baobab....ale meander dělá dost dobrou konkurenci:)
Vymazat