Vzpomínka na říjen. Cestou ze školky
Frotáže jako podklady pro malování spících brouků.
O budulínkovi ve školce. Tak lištička dostala uši, ocas...i hrášek.
Oslavili jsme svátek.
Josef nám cupoval pugéty (nikoli kočka)
Taky začal milovat čtení.
Kreslit jsem stihla jen pár loutek a veršíků do nedělní školy.
Zato jsme začali dost chodit do lesa. Každý pondělí nejmíň.
Jo, Josífek začal i kreslit.
A vůbec, začala jsem si dopo užívat nebo snažit užívat čas, který jsme najednou měli jen my dva sami pro sebe.
Oslavili jsme 30 let našeho tatínka.
Dokonce vyšel i jeden dopolední výlet do lesa jen ve třech. Jeden z mála opravdu šťastných dní vedle mnoha smutných.
A teď mi připomělo, že jsme si na koláž nasušili spoustu listů.
Františkovi jsem k svátku ušila kočičku s kolovýma šatama, co si přál. Ze lnu a plněnou ovčím rounem.
A dost jsme pekli kynutá těsta.
A byli nemocní.
A dělali táboráky.
Mamince jsem k narozeninám z moduritu uvařila loutku Ježíše.
Na výtvarce jsme taky malovali skřítky.
A našli domečky nad vodou.
Jedno vyspalý (rozespalý) miminko.
Vzácný klidný chvíle u kreslení.
A zase čtení knížek.
A vaření hub.
A dva roztomilý obsahy košíků.
Taky jsem si přestěhovala ateliér. A našla nějaký starý kresby.
Zdravíme naši pravidelnou čtenářku Věrku! Jsem zvědavá, jestli někdy dohoním čas a budu psát o přítomnu. Třeba jo!
Pamatujete si, jaký byl váš říjen?
