O kresbe, čo ožila

Moniko děkujeme! Pořád jsem v úžasu, okouzlená textem(Daniel Pastričák) i ilustracemi(Daniela Olejníková). O Bohu a stvoření...

Svítilo...

A hned bylo líp, i když doma. Tonínovy první ryby se vším všudy. I s ploutvema. Jo obývákový výtvor, podle mě. Nejoblíbenější jeho barva: Růžová a červená. Černý podklad taky vybral. A taky rodinné foto z minulého roku. Taky visí nad gaučem.

Na skvrny od sava záplaty...(a ano, potah je naruby)

Š e d á

-velryba na miniplátěnce pro Toníka. Chtěl ji na notýsek a tužky do nedělní školy. (A na ryby.)
-fusekle na květináč, ze zbytku klubíčka.
(Já ze zbytku energie umyju snad nádobí. Nachlazení je neúnavné, dítko v noci taky. Kde tu energii berou? A já přestala sladit. A chutná mi to moc. Hurá. Vypadá to že dnes pošle energii slunce, že jo!)

P.S.: Já teda nevím, jestli to těm kytkám nevadí, ale moc ráda se dívám na jejich kořeny!

K a r l a Z e m a n a

V muzeu můžete někdy narazit na Toníka (já jen kreslila, pojmenovali oni dle fotografa výpravy, Karlík by se mi taky líbil:)).
Přípravné kreslení pro maskota muzea, animované spoty a výtvarné dílny o klasické animaci.

P.S.: Až bude projekt rozběhlý, dám vědět! Úžasná je jejich externí pracovnice, která mě k tomu kreslení přiměla, přizvala, předala...!

V l o č k y V á n o č n í

Rohlíčků už je jen pár, růžový bubliny v kalendáři praskly... ryba, zamrzlá okna, perníčky snědl nejmladší, u okna fascinace prvním sněhem, ducháčci se zazelenali a my nachvilku odlítli ven. Pěkný to bylo!(27.prosince). Jo a taky myší bobky a rozkousaný peřiny.

(Koukali tak čtvrt hodiny, já taky, Františka jsem pak otočila, aby ho nebolelo za krkem:)

D r u h ý Medvěd k P r v n í m

 Na Tři Krále jsme si přesně před rokem přivezli Františka. Tehdy jsem (ještě před porodem)Antonínovi ušila medvěda, aby si mohl hrát, než mu bráška doroste...teď už si opravdu hrají spolu. Františkovi jsem teď ušila medvěda taky. Nepoužívám žádné střihy, šiji v ruce. Látky jsou ze starého oblečení, nebo sekáče. Tak mě to baví nejvíc. Je křivý a trochu tlustý, krátké nohy a dlouhé ruce. Zatím má chudák jen šálu. Energie na tvoření je teď zoufale málo(snad je to tou neutuchající chřipkou). Někdy mě zachvacuje malomyslnost a všechno vyhazuji do koše. Třeba dneska. A většinou, často, když něco vyrobím, nakreslím, ušiji, mám z toho blbý pocit. Taky se vám to stává?

 Ještě že pak mám okolo sebe tak veselé kluky. Nevím, má takové psaní tady co dělat?

 Snad časem došiji alespoň kalhoty!

 Mám velkou radost, že už spolu vymýšlejí zábavu a hry. Taky z toho mají radost, je to vidět i slyšet. Starší se skvěle přizpůsobí věku a fyzickým zdatnostem mladšího. Lezou po čtyřech a vískají, vozí vláčky, hází kaštany...

Na této fotce jsem v devátém měsíci těhotenství, měla jsem ho tak v sobě a malé břicho, všichni mi prorokovali malinké miminko, nakonec měl bez 15 gramů čtyři kila.

Tak dnes takto rozkouskovaně a rozporuplně.