O v e č k a

Ovečka kudrnatá, heboučká jako vata. Zbloudila v širý kraj, pastýř ji vyhledal. Šťasten s ní domů chvátá.

A nejzábavnější pro mě bylo pozorovat, jak se vyvíjí obličej Františkovy ovečky. Nejdřív jedním tahem očičko i čumáček a růžový ouško. Pak dokreslená tráva. Pak porovnání s Toníkovou ovečkou. Pak pláč. Pak přelepení nového obličeje. A nakreslení podobného jako má on. S růžovou tvářičkou.

Ovečky se vytvářely pak na noci kostelů. Ještě chundelatější. A s bílou, růžovou i šedou vlnou(ty byly!) A hezky se s nimi dá hrát.