taky myslím, že o smrti je třeba s dětmi mluvit. Nedávno zemřela moje kamarádka, moje děti ji znaly jako "tetu" a shodou okolností chodí s jejím synkem do stejné třídy v MŠ. Ve školce jsem si vyslechla názory, že by se "dětem takový věci říkat neměly", takže tajnosti, tiché našlapování a skrývané slzy. To my si o tetě povídáme, víme, že je anděl v nebi a kouká se na nás a stráží svého malého chlapce, myslíme na ni a přiznáváme si, že nám chybí, ale víme, že je navždycky s námi, jen jinde. O knížce vím, ještě jsme ji nečetli, ale musíme napravit!
V posledních dnech jsem na tu knížku moc myslela. 8.4 nám "odletěla" babočka, měla 85let, byla to ještě ta pravá babička s prázdninama, chození po strništi, voněla kosmaticema, zakazovala mi pojmenovávat králíky, protože pak nemohla Ferdu udělat se zelím:-) Souhlasím, že se to má dětem říkat, ale já mám problém, syn je asperger, od mala je téma smrt hodně těžké téma, odmítal i slavit narozeniny, protože se bál, že mu stárne srdce, no je to na dlouho...a já pořád nevěděla, jak mu to o prababičce říct, oddalovala jsem to, věděl, že je nemocná, vídával mě ubrečenou...a pak se stalo, že 3 dny po smrti babičky zahlédl moji ubrečenou maminku a v té dětské čistotě jí položil ruku na rameno a povídal:"Babičko, neboj, maminka se Ti uzdraví..." Ani nevím, jak jsme došli domů...už jsem mu to musela říct. Odmítal takové ty věty, že je anděl, hvězdička na noční obloze, autisti a aspíci potřebují reálné informace. Nebylo to lehké, navíc mě ze stresu atd chytly nějaké problémy a jak jsem nebyla fit, Kubík hned začal, ať mi neumřu (když vám v noci přijde dítě kontrolovat srdce, tak se tím šokem ten infarkt naopak dostaví:-) ) Zuzko promiň, potřeboval jsem se vypsat. Ráda se k vám "domů" vracím. Magda
Babočka měla ráda černý humor a hambaté vtipy (zatímco moje mamka se otáčela a odcházela). Babočce by se "líbilo", že když jsem dostala to ráno sms, že je konec, byli jsme na cestě ke K.psychiatrovi. A když mě viděl uřvanou, koukal na mě, na Kubu, na mě...a pak povídá:"Koho mám vyšetřovat dnes?" (i jsem Kubu poslala na chodbu a ptala se, jak mu to mám říct - no odborník to je, ale tady byl v koncích a radil, ať zkusím povídání, že pozemský život je jen jedna část, že to není konec, ať to rozvedu na posmrtný život....ale Kuba pak odmítal poslouchat, slyšel, že prababička není a konec) Kačí, zlatá.
Knížka je moc hezká, uviděla jsem ji v naši knihovně, a hned se na měsíc zabydlela u nás. Děti si ji prohlédly, jsou už ve školním věku, takže ji tolik nedocenily. A hlavně to pro ně nebylo nové téma.
Hodně jsem o té knížce slyšela, ale ještě nenakoukla....takže díky moc!
OdpovědětVymazatrádo se stalo:)
Vymazattaky myslím, že o smrti je třeba s dětmi mluvit. Nedávno zemřela moje kamarádka, moje děti ji znaly jako "tetu" a shodou okolností chodí s jejím synkem do stejné třídy v MŠ. Ve školce jsem si vyslechla názory, že by se "dětem takový věci říkat neměly", takže tajnosti, tiché našlapování a skrývané slzy. To my si o tetě povídáme, víme, že je anděl v nebi a kouká se na nás a stráží svého malého chlapce, myslíme na ni a přiznáváme si, že nám chybí, ale víme, že je navždycky s námi, jen jinde.
OdpovědětVymazatO knížce vím, ještě jsme ji nečetli, ale musíme napravit!
souhlasím!Pro nás jako věřící je to téma časté i zásadní!
VymazatV posledních dnech jsem na tu knížku moc myslela.
OdpovědětVymazat8.4 nám "odletěla" babočka, měla 85let, byla to ještě ta pravá babička s prázdninama, chození po strništi, voněla kosmaticema, zakazovala mi pojmenovávat králíky, protože pak nemohla Ferdu udělat se zelím:-)
Souhlasím, že se to má dětem říkat, ale já mám problém, syn je asperger, od mala je téma smrt hodně těžké téma, odmítal i slavit narozeniny, protože se bál, že mu stárne srdce, no je to na dlouho...a já pořád nevěděla, jak mu to o prababičce říct, oddalovala jsem to, věděl, že je nemocná, vídával mě ubrečenou...a pak se stalo, že 3 dny po smrti babičky zahlédl moji ubrečenou maminku a v té dětské čistotě jí položil ruku na rameno a povídal:"Babičko, neboj, maminka se Ti uzdraví..."
Ani nevím, jak jsme došli domů...už jsem mu to musela říct. Odmítal takové ty věty, že je anděl, hvězdička na noční obloze, autisti a aspíci potřebují reálné informace.
Nebylo to lehké, navíc mě ze stresu atd chytly nějaké problémy a jak jsem nebyla fit, Kubík hned začal, ať mi neumřu
(když vám v noci přijde dítě kontrolovat srdce, tak se tím šokem ten infarkt naopak dostaví:-) )
Zuzko promiň, potřeboval jsem se vypsat.
Ráda se k vám "domů" vracím. Magda
Magdi ... ty víš.
VymazatBabočka měla ráda černý humor a hambaté vtipy (zatímco moje mamka se otáčela a odcházela).
VymazatBabočce by se "líbilo", že když jsem dostala to ráno sms, že je konec, byli jsme na cestě ke K.psychiatrovi.
A když mě viděl uřvanou, koukal na mě, na Kubu, na mě...a pak povídá:"Koho mám vyšetřovat dnes?"
(i jsem Kubu poslala na chodbu a ptala se, jak mu to mám říct - no odborník to je, ale tady byl v koncích a radil, ať zkusím povídání, že pozemský život je jen jedna část, že to není konec, ať to rozvedu na posmrtný život....ale Kuba pak odmítal poslouchat, slyšel, že prababička není a konec)
Kačí, zlatá.
No kamarád taky asperger, věřící...třeba to chce čas...
VymazatTa knížka vypadá dost dobře, díky za tip.
OdpovědětVymazatKnížka je moc hezká, uviděla jsem ji v naši knihovně, a hned se na měsíc zabydlela u nás. Děti si ji prohlédly, jsou už ve školním věku, takže ji tolik nedocenily. A hlavně to pro ně nebylo nové téma.
OdpovědětVymazatNo Toníkovi jsou tři a čtvrt, i když o smrti mluvíváme, stále je to myslím téma nové. ..
VymazatVrZuzko, to mě těší, já s tou Smrtičkou chodím jako s dárkem na návštěvy. A hodně se líbí i mně, jednu si nechám ve své knihovně.
OdpovědětVymazatKmotřička smrt:)
Vymazat