neděle 2. listopadu 2014
D u c h n i č k y
náš milovaný a velice jednoduchý recept, co jsem podědila po mamince: máslo/hera, zakysaná smetana, půl pr do peč a hladká mouka, silnější těsto vyválet, vykrojit, upéct a obalit ve vanilkovo-moučkovém cukru. a Duchnu, tedy deku, mám hurá hotovou!jen začistit. A dušičky jsme si moc užili. Jsem ráda, že tyto tradice úplně nezmizely. A přináší to dětem a rodičům teď nová velká témata k lehounkému oťukávání...p.s.:Duchničky se jmenůjí právě ta cukrovíčka nadýchaná. A už jsou fuč.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Zuzko, deka je nádherná.
OdpovědětVymazatJsem říjnové podzimní dítě, miluju ty zemité šedo hnědo béžové barvy...
Dušičky se mají držet, i když by jsme na blízké měli vzpomínat častěji, myslím, že ten dušičkový den je důležitý.
Jen je smutné, když jde někdo na hřbitov jen z povinnosti.
u nás je ale smrt hodně ožehavé téma, syn je aspergr a např. odmítal slavit narozeniny kvůli tomu, že mu stárne srdíčko...
Nezapomenu, jak mi jako 7iletý kdysi brečel na schodech, když mi to řekl poprvé...
Cukroví mi zvýšilo chuť na linecké:-)
Dobrou noc, Magda
Díky:)barevnost byla daná materiálem(jiné ani nedělají), ale taky je mi sympatická:)Ať se vám s Kubou daří!:)
VymazatU nás pečeme taky, ale nazývá se to vyfukované. Ihned vstávám, jdu to smazat a od teď jsou to jen duchničky. Jako ty peřinky, ale taky jako ty pidi duchové, dušičky, duchničky ... Čeština je krásná :)
OdpovědětVymazatto je:)
VymazatKolik g té zakysané smetany a mouky? :) Jak to chutná? Je to velmi jednoduché totiž a tosemilíbí.
OdpovědětVymazatnám to chutná moc:)těsto není sladké,což mi vyhovuje a je to taková...nadýchaná duchnička:)smetany klasický kelímek a mouku dávám kopec od oka, když se to ještě lepí tak přidám, aby bylo těsto tak akorát na rozválení:)
Vymazat