D e c h

Nevím, jak mi to dnes vytanulo na mysl, ale když už tu je prostor pro sdílení, musím se podělit! Když jsem byla v druháku na gymplu, vedle rozšířené( no spíš si na tom škola zakládala, ale zas tak rozšířená nebyla, spíš nakloněná) výtvarné jsem měla moc ráda hudební výchovu. Samozřejmě to byla ta klasická, jedna odpoledka jednou týdně, kde všichni spali. Odpočinkový předmět, z kterého je dobrá známka. Když tedy napíšeme test ze skladatelů, naučíme se cdefgahc a připravíme si referát na oblíbenou hudbu, co posloucháme. vždycky jsem se strašně těšila na všecky ty ukázky Vážné hudby( to je prý špatně, říkali na Proglasu, lepší je Klasická hudba!), které nám paní učitelka pouštěla. (Ne vlastně na střední se neříká pani učitelka, ale paní profesorka. Přitom ani profesorka nebyla. A když se to dítě naučí, přejde na vysokou, kde se mu zas všichni smějí, že říká všem pane profesore a přitom tam je většina docentů a píejčdý atd., takže se musíte naučit od každého kantora, jakého se zasloužil titulu. )
Strašně jsem si oblíbila všechny ruské autory (Dimitrij Šostakovič!), stejně jako v literatuře, to, že je moje jedna prababička Ruska, tedy byla, se určitě nezapře! Ale když přišla řada s referátem na mě, celá jsem se třásla a těšila, že všem ukážu, že Ilustratosféra je to nejlepší a že se všichni zamilují jako já. Měli jsme povolené (nebo povinné?) tři ukázky. Samozřejmě jsem velice pečlivě vybírala, jaký Bárta bude nejpodmanivější, aby uchvátil co nejvíce srdcí. A volba padla jednoznačně na Dech (další z výběru už si nepamatuji). I s paní profesorkou jsme se shodly, prý ho zná a líbí se jí. Když přišel ten můj/ náš(můj a Danův samozřejmě) slavný okamžik, rozechvěle jsem čekala na uctivé ticho a pustila cd. No a do prvních vět zazvonilo. Myslím, že by snad i spolužáci počkali, ale ona to vypnula, říkala pusťte si to doma(pustil si to někdo?). Nojo, pak jsem to já přecitlivělá obrečela a při další hodině jsem měla zpívat s kytarou(byla jsem jediná ochotná doprovázet po boku kantorky společný zpěv Komety a podobných vypalovaček), ale šla jsem raději na Petřín.
Před půl rokem jsem potkala učitelku na dětském hřišti. Pamatovala si mě. Bylo to celkem šťastné setkání. Já měla utíkavého Tondu a malinkého Frantíka a ona taky s dítětem v kočárku. Jé to jsem netušila že máte taky Zusko děti!
Tak si teď pusťte Dech. Ale jen, jestli se vám chce. Díky:)

To jsem si zase vylila srdíčko.