Jak přežít

ve městě...

jak přežít smutek, nervy,únavu,obavy?

Upeč koblihy. V troubě, maštěný máslem, polocelozrnný, čokoládou plněný. (V pekárně těsto samo udělaný.) A k tomu si děj hrušku z trhu.

Klučičí věci...

 Dnes samé klukoviny. Na výtvarných dílnách, co pořádáme v našem městě pro maminky s dětmi jsme tvořili garáž. Z krabice od bot, lepenky a samolepících fólií.

 A z roliček od toaletního papíru.

 A pak ještě letadýlka. Z jednoho velkého kolíčku, ze dvou malých a ze dvou špachtliček od nanuků. Nejvíc se mi líbily jen přírodní dřevěné, ale to pokreslování fixami kluky moc bavilo.

 Dlouhou dobu u nás letí všecky hry od amanita design. Tatínek se činil a kluci tak mají raketu z polokonzervy, jako má človíček ze samorostu. Tedy ta ve hře je od párků, my sehnali jen od oliv. Je to aktuálně nejoblíbenější hračka. A nerozbitná a za nula kč.

 Není tedy divu, že potřebovala raketovou základnu (autíčka nakonec naše děti zas tolik neberou)

 V lese teď sbíráme samé samorostové planety.

 Meče od babičky. A zas fixy. Diamanty.

 (ve školce byl netopýr)

 No a stálé robotí zaujetí. Tohle je naše rodina, co kreslil A. tátovi k narozeninám. Zprava Antonín(s natahovací rukou), maminka s miminem(v břiše ještě, máme čtyři týdny do termínu), František(svítící a s hodně očima), tatínek s rozjetou nohou.

 Postupně připravuji dárky k vánocům. Tady je hotový robot Josef z machinaria, kterého si A. moc přeje. V těle má zaháčkovanou konzervu, aby si do sebe pusou mohl ukládat poklady.

Už jsem hrozně zvědavá, co nového do naší rodiny vnese třetí klouček!

http://amanita-design.net/