Cedulky na dveře. které jsem kreslila ještě před maturitou.
Pro náš nový byt na sídlišti, protože jsme se po matuře za čtrnáct dní(nebo týden?) brali a stěhovali se do prvního společného. A za dva roky jsme se přestěhovali a narodil se nám A. A taky jsem se ty kresby odvážila dát k přihlášce na vejšku. A vzali mě:) Ale stihla jsem jen rok a půl. Jsem zvědavá, jestli tu výtvarku někdy dodělám.
Chtěla jsem vám původně vyfotit pokračování malých večerních ilustrací, ale nikde nejsou. Taky pořád pořád něco hledáte? To je prokletí!
Poslední dobou hledám pořád něco. K zbláznění! Dřív jsem to neznala, nevím, co to jako má být :).
OdpovědětVymazatŠkolu bych ti přála dodělat. Asi proto, že já sama skončila se střední a dodnes mě to mrzí.
nikdy není pozdě!:)a s tím hledáním a zapomínáním, já jsem myslela, že to je defekt mateřství!
VymazatJá SE hledám,někdy.A to je taky krutý:-)Jinak myslím,že na školu je vždycky dost času,spíš není chuť.
OdpovědětVymazatAle ty jsi ještě svěží...:-)
To je asi úděl životní. A ano, hlavně na tu chuť ke studiu jsem zvědavá. když je chuť, tak by to snad šlo....ale třeba se dostaví! Škoda že u některých kantorů je pořád ten hrozný učitelský diktát. Dostat na peďáku vynadáno, že prázdniny trávím s dorostenci na výletě a proto se nezúčastnit !jedné!přednášky a dílny grafiky mi přijde dosti mimo.
Vymazat